Neni papagáj ,ako papagáj?
Papoušky můžeme rozčlenit do mnoha skupin, přičemž každá skupina papoušků má odlišné a někdy až velmi rozdílné znaky. Pokud nebudeme mít alespoň základní povědomí o návycích a chování papouška, jen těžko mu správně porozumíme. Níže jsou uvedeny alespoň některé příklady, které dokazují obrovskou rozmanitost papoušků.
Jaké papoušky nejčastěji chováme
Spousta druhů papoušků žije v lidském zajetí teprve krátce (několik generací), a tak ještě nedošlo k přivyknutí na život ve voliérách. Existují i takové druhy papoušků, které ještě nikdy v zajetí chovány nebyly.
Nejčastěji se v zajetí chovají: arové, andulky, kakaduové, kakarikiové, korely, loriové, žakové, amazoňané, agapornisové, alexandři, aratingové, papoušíčci, neofémy, rozely a další.
Rozdíly v pohybu papoušků
Způsoby, jakými se různé druhy papoušků pohybují, jsou hodně rozdílné. Co se týká větších druhů papoušků (například žakové a amazoňané), zde se jedná převážně o klidné a cílevědomé pohyby. Oproti tomu pohyby loriů jsou trhavé a rychlé. Někteří malí loriové (např. skvrnití) mohou připomínat myši, když běhají nahoru a dolů po pletivu voliéry.
Rozdílný styl chůze je patrný zejména při pobytu na zemi. Velké druhy papoušků a arové se vyznačují kolébavou chůzí, kdežto loriové takřka poskakují.
Hlasové projevy papoušků
Papoušci mají rozdílné hlasové schopnosti i intenzitu křiku. Podle druhu se dá poměrně dobře určit, jak který papoušek bude při domácím chovu hlučný, a podle toho se rozhodnout, zda si zájemce papouška pořídí či nikoliv.
Mezi nejhlučnější patří arové, kakaduové, amazoňané a hodně aratingů. Pronikavý hlas mají i menší papoušci rodu Poicephalus (např. papoušek senegalský, papoušek červenobřichý), nicméně jejich křik se dá tolerovat, protože jej neopakují v několikaminutových periodách, jako je tomu u kakaduů a amazoňanů.
Nejméně hluční ptáci jsou neofémy, kakarikové, aymara pruhovaný a papoušíčci. K tišším středně velkým papouškům patří amazónci (např. amazónek modrohlavý), papoušek žako a papoušek konžský. Nicméně, může se přihodit, že když bude žako chován v blízkosti jiných hlučných ptáků, začne být také hlučným.
Zajímavé je, že žakové se zpravidla naučí dobře mluvit až od jednoho roku věku, kdežto arové dovednou mluvit už ve třech měsících.
Rozmanitost v chování papoušků
Chování papoušků je neuvěřitelně různorodé. Žako, který pochází z Afriky, je poměrně pozorný a není příliš dráždivý. Zpracovávají to, co se kolem nich děje a po určité době jednají podle nově získaných informací. Chovají se klidně a nemají rádi agresivní potyčky.
Řada neotropických papoušků (amazoňané, aratingové, arové) je zcela jiná. Některé druhy jsou až přehnaně dráždivé, rychle reagují na vizuální podněty, vyznačují se hlučností, jsou extroverty a chovají se až agresivně (jak k lidem, tak k ostatním papouškům).
Amazónci se neustále věnují nějaké činnosti (oproti tomu eklektusové jsou daleko více klidnější). Když se někdo objeví v jejich terotoriu, začnou jakoby krákat a při tom zvedají křídla. Zajímavostí je, že amazónci rodu Pionites mají sklon otírat se o různé předměty (větvičky, ručníky apod.).
Bílí kakaduové používají ke komunikaci chocholky na hlavě a obličejové chmýří. Při poplachu se chocholka na hlavě postaví. Když chtějí někoho zastrašit, roztáhnou křídla, zježí se jim peří a k tomu přidají svůj mohutný pokřik, takže opravdu vypadají jako děsivá stvoření. Nejsou výjimkou případy, kdy samci v době toku zabili samičku, protože nebyla povolná. Náhlá ztráta kontroly nad chováním je dávána do souvislosti s omezeným životním prostorem, který v mnoha papoušcích dokáže vyvolat agresivní sklony – a ponejvíce právě v kakadu bílém. Ve srovnání s nimi jsou naprosto jiní černí kakaduové, kteří se chovají klidně a agresivita je u nich jen zcela ojedinělá.
Pozor na výstražné signály papoušků
Znalost varovných signálů u papoušků vás upozorní na to, že je lepší papouška raději nechat být, než ho brát do ruky apod. U žaka se jedná o upřený pohled, potřásání hlavou a natřásání tělových pírek (chce vypadat větší a silnější). Amazoňanovi se zase rychle rozšíří oční panenky.
Dráždivější druhy papoušků mají oranžovější duhovku oka, která když se rozšíří, připomíná jakoby planoucí oheň. Dále je typické roztažení ocasních per, zježení peří na krku a držení křídel dále od těla.
Když je kakadu podrážděný, vztyčí chocholku, oskočí na bidle nahoru a dolů a roztáhne křídla a ocas.