Papoušek červenokřídlý
(Aprosmictus erythropterus)

Úvod

Domovinou papoušků červenokřídlých je Austrálie a Nová Guinea, kde se vyskytují ve třech poddruzích. A. e. erythropterus, A. e. coccineopterus a  A. e. papua.  První dva poddruhy ( A. e. erythropterus a A. e. coccineopterus ) obývají australský kontinent, kde se v oblasti Queenslandu lokality jejich výskytu překrývají a dochází ke křížení obou poddruhů. Třetí forma ( A. e. papua ) obývá zejména jih Nové Guineje. Ve volné přírodě se zdržují především v eukalyptových lesích. Často bývají spatřeni na kukuřičných polích a ovocných sadech, kde působí farmářům veliké škody a jsou likvidováni jako škodná.

Chov a odchov

Papoušci červenokřídlí se stávají stále početnějšími obyvateli voliér našich chovatelů. A to i přes fakt, že odchovat tyto  vskutku velmi krásné papoušky, okouzlující především svým pestře zbarveným opeřením je velmi složité. Hlavní problém je v sestavení chovného páru z mladých ptáků. Mláďata ve věku 2 - 3 let se totiž stále podobají více samici a proto je rozeznání pohlaví u těchto papoušků opravdový oříšek. Zejména pak pro začínajícího, anebo méně zkušeného chovatele. Obvykle se chovatelé pokouší odhadnout pohlaví podle tvaru hlavy, stejně jako například u rozel. Za nejúčinnější metodu se pokládá umístění několika ptáků do jedné voliéry, kde se obvykle přizozeným způsobem spárují. Tento způsob rozlišování pohlaví si však vzhledem k nutnosti mít dostatečně velké voliéry nemůže dovolit každý chovatel.
Papoušci červenokřídlí pohlavně dospívají ve věku 3 let. Po uplynutí tohoto věku se chovatel může těšit budoucím odchovům. Papouškům umístěným v dostatečně prostorné voliéře o minimálních rozměrech 4 x 2 x 1 m ( d x v x š ) s možností úkrytu před nepřízní počasí poskytneme hnízdní budku o minimálních rozměrech základny 25 x 25 cm a výšce 60 cm, jedná-li se o budku klasickou, prkennou. Jako minimální rozměry kmenové budky se uvádějí  30 cm průměr dna a 60 cm výška. Vletový otvor v obou případech o průměru  12 cm, což jsou minimální doporočované rozměry. U chovatelů lze často spatřit i mnohem větší budky, mnohokrát i 2 m vysoké, nakloněné, podobné budkám pro papoušky královské. Do takto vysokých budek je nutné nainstalovat žebříček, nebo pás pletiva, po kterém bude samice do budky slézat, aby při případném seskoku do budky nepoškodila snůšku.
Tok začíná koncem dubna. V tomto období bývají samci agresivní a bedlivě si střeží svoje teritorium, proto se nedoporučuje osazovat sousedící voliéry jiným párem papoušků červenokřídých. Mohlo by dojít přes pletivo k šarvátkám mezi samci, kteřé by mohly vyústit ve zranění, nebo až smrtí některého jedince. Samec bude samici krmit, avšak velmi často ho bude možno spatřit, jak honí samici po voliéře. Po čase se bude samice častěji zdržovat v hnízdní budce a jejím okolí. V tuto dobu bude upravovat hnízdní dutinu k nanesení vajec. Snůška obvykle čítá 3 – 4 vejce, zřídkakdy se objevuje početnější snůška. Samice je snáší v pravidelném intervalu, ve stejných intervalech se po uplynutí přibližně 24 dnů líhnou v budce holátka. V době inkubace a zahřívání snůšky samicí, zdržuje se samec v blízkosti budky. Ptáčata jsou v budce krmena rodiči dalších 6 týdnů. Po přibližně 3 týdnech od vylétnutí z budky se mláďata stávají samostatnými. Po osamostatnění je dobré mláďata oddělit od rodičů. Zpravidla nastane u rodičů další tok, při němž by atresivní samec napadal své potomstvo, které by mohlo skončit i smrtí některého z ptáčat.

Chovatelé však mohou mít i jiné zkušenosti. Pan Jiří Bernard nám popsal následující osobní zkušenost, v které uvedl - „Papoušky červenokřídlé chovám 5 let. Od svých 3 let hnízdí každý rok 2 x za sezonu. Vždy mají 3 mladé. Samice sedí v budce a samec posedává na bidle, které je od budky vzdáleno zhruba 2 m. Pravidelně samici krmí, ale jen do doby, než se vylíhnou mladé. Pak se většinou ke krmení nemá. Samice nejdřív krmí mladé sama. Po nějaké době, kdy takto samostatně krmí začne samce nahánět po voliéře, honí jej tak dlouho, až se také začne podílet na krmení mladých. Tento proces se opakuje pokaždé, když mají mladé. Mláďata zůstávají u rodičů delší dobu, než která je vhodná pro jejich odchyt a přemístění do jiné voliéry. Všichni ptáci se shodli, i když už samice znovu seděla na hnízdě. Mladé jsem u rodičů ponechával delší dobu z důvodu nedostatku místa.“

(vloženo dodatečně 22.1.2008 )

Krmení

Papoušky červenokřídlé krmíme suchou směsí zrnin, skládající se především z několika druhů prosa, lesknice, ovsa, pšenice, slunečnice, dále lnu, konopí a jiných semen. Tato směs se v zásadě složením shoduje se směsí, kterou krmíme například rozely, nebo barnardy. Dále jsou u většiny chovatelů s velkým úspěchem a oblibou zkrmovány naklíčené zrniny, vaječná míchanice, ovoce, zelenina, apod., které by v žádném případě neměly v jídelníčku papoušků červenokřídlých chybět. V době odchovu mláďat a toku je dobré maximálně zpestřit stravu. Při odchovu mláďat je nezbytné přizpůsobit krmné dávky většímu počtu strávníků. Ve stravě papoušků červenokřídlých nesmí chybět minerály a vitamíny.

Pohlavní dimorfizmus / dvojtvárnost

Jak je již na začátku článku zmiňováno, rozlišit pohlaví u mladých ptáků je značně obtížné, naopak u ptáků dospělých je pohlavní dimorfizmus znatelný na první pohled. Samec je na hrudi, břichu a hlavě zelený s občasným nádechem modré, která se projevuje hlavně, je-li papoušek vystaven  přímému slunci. Toto vybarvování není pravidlem u všech ptáků a je spíš individuální. Záda má olivová až černá a ramena křídel sytě červená, od toho se odvíjí jeho druhový název. Kostřec je modrý. Samice jsou zbarveny stejně, avšak jsou znatelně bledší a na křídlech mají jen pár červených pírek.

Závěr

Papoušci červenokřídlí si získávají stále větší přízeň  našich chovatelů. Jsou chováni ve stále větších počtech, o čemž svědčí i jejich častá nabídka na burzách exotického ptactva. Této skutečnosti se nelze vůbec divit. Vždyť skoro každý z nás chovatelů touží mít ve svých voliérách ptáky co nekrásnější, přičemž pro každého je krása vymezena něčím jiným. Pro milovníky pestrých barev je papoušek červenokřídlý jednou z možných variant z poměrně široké nabídky barevných krasavců.

text  – Lukáš Procházka
fotografie – Lukáš Procházka a Petr Chumchal
Informace k článku byly volně převzaty z různých zdrojů – Ing.Mgr.Jezry Cwik, článek v časopise Nová exota,R.Vít a redakce Fauny, články v časopise Fauna