Papoušek kouřový
(Polytelis anthopeplus)

Úvod

Papoušek kouřový patří mezi středně velké papoušky. Svou velikostí by se dal přirovnat k papouškům nádherným. Jejich přirozenou domovinou jsou křovinaté a lesnaté prostranství Austrálie, konkrétně pak Nového Walesu, kde se mimo hnízdní období shlukují do malých hejn. V těchto hejnech pak, mnohdy i s jinými druhy tamních papoušků nalétávají na kukuřičná a obilná pole, kde zemědělcům působí velké škody na úrodě. Mimo toho se živí plody a semeny různých stromů a keřů, ovocem, atp. K hnízdění ve volné přírodě využívají dutých kmenů. Ještě v nedávné době byl mezi chovateli spor o název těchto papoušků. V naší republice existovaly dva mezi chovateli platné názvy. Papoušek kouřový a papoušek horský. Těžko říct, jak tento spor vyvrcholil, ale dle mého názoru se více vžil druhový název kouřový. S názvem horský se už setkávám jen zřídka.
Pohlavní dimorfizmus: Dvojtvárnost, která nám umožňuje pouhým pohledem oka rozeznat samce od samice se u těchto papoušků vyvinula velmi dobře. Ani začínající chovatelé nemívají problémy rozeznat pohlaví u těchto ptáků. Samci jsou celkově větší a mohutnější a jejich peří je výraznější. Samci jsou převážně žlutí, letky a ocasní pera jsou velmi sytě modrá, křídla zelená, doplněná červenými zrcátky. Samice je zbarvena téměř totožně, avšak její peří je spíše zelené, celkově bledší a matnější. To proto, aby ve volné přírodě lépe splynula s okolím a neupoutávala pozornost predátorů. Mladí ptáci mívají peří matnější než oba rodičové, bývají celkově menší a drobnější.

Chov a odchov

Papoušek kouřový pohlavně dospívá ve věku 12 měsíců a tudíž začíná být chovu schopným. Vašíček ve své knize uvádí už 11 měsíců u samic, které jsou v tom věku už vhodné k odchovu vlastního potomstva. Zajímavá je i jeho zmínka o párování desetileté samice a ročního samce. Ve starší literatuře je možné se dočíst, že k úspěšnému odchovu těchto ptáků je potřeba voliéra, mnohdy až deset metrů dlouhá, jelikož se jedná o velmi dobré letce, kteří pohyb a prolet potřebují  pro dobrou kondici. Většina chovatelů si v současné době vystačí s voliérami o  délce aspoň tři, nebo čtyři metry. Tyto rozměry jsou  dostačující hlavně z důvodu, že většina dnes námi chovaných papoušků žije ve voliérách už několikátou generaci a jsou již plně na naše podmínky uvyklí. Proto se úspěšného odchovu může dočkat i chovatel  s tří metrovou voliérou, která bude disponovat nutným zastřešeným krytem, který ptáky ochrání při nepřízni počasí. Budky ptáci přijímají bez potíží. Chovatelé se shodují na dostačujících rozměrech přibližně 25 x 25 cm základna a 60 cm výška, s vletovým otvorem o průměru 12 cm (Grahl uvádí 30x30x40 cm vletový otvor 8 cm, Dathe doporučuje 30x30x45 cm atd.).
Na dno budky je vhodné nasypat vrstvu hoblin,  z kterých samice následně upraví hnízdo. Chovná sezóna těchto krásných ptáků začíná jako u většiny australských papoušků po ustálení teplot v jarních měsících, nejčastěji v měsíci květnu.  Začátek sezóny je doprovázen tokem samce a pářením. Samotný tok papoušků kouřových se podobá toku papoušků nádherných (Vašíček). Samice připravená k páření k takovému počinu samečka vybízí svým chováním, Podle popisu Vašíčka  se ozývá „kňučivými“ hrdelními zvuky, přičemž se velmi často přikrčí na větvi nebo na víko budky. Přitom pokyvuje hlavou nahoru a dolů a to do té doby, než je nakrmena. Podle Libichera někdy samice samce pronásleduje a to až do chvíle, dokud není svolný k páření. Z popsaného vyplývá, že je samice v době námluv aktivnější než samec. Po úspěšném spáření  následně samice začne snášet v budce vejce. Snůška obvykle čítá  přibližně čtyři vejce, na kterých sedí jen samice. Ta jen zřídka kdy opouští budku. Většinou jen proto, aby vykonala potřebu, nebo se napila apod. Mladé se líhnou za 21 -23 dní. Za další 4-6 týdnů (zde se údaje poměrně liší) mladé opouští hnízdo. Po vylétnutí jsou další 3-4 týdny krmena rodiči.  Po vylétnutí a osamostatnění mláďat se doporučuje mladé ptáky od rodičů odstavit, jelikož by mol být samec vůči mláďatům agresivní. Mladí  ptáci se můžou umístit do voliéry i s jinými druhy papoušků. Většinou nebývají tito mladí ptáci agresivní.

Krmení

Papoušky kouřové lze krmit klasickou směsí suchých zrnin pro australské papoušky. Nedoporučuje se přílišné zkrmování slunečnice a olejnatých semen, jelikož tyto semena obsahují velké množství tuku a tito papoušci jsou velmi náchylní k obezitě. Tento problém se týká především samců. Obézní  samci poté zcela ztrácí chuť k páření a logicky tak nedochází k odchovům. S tímto problémem se setkali ve svém chovu mnozí chovatelé a většina ho řešila téměř úplným vysazením slunečnice z jídelníčku. Slunečnici následně do krmného režimu nasadili až před zimou, kdy potřebují ptáci zesílit. Avšak i v tomto období se do jídelníčku papouškům dostala jen minimální dávka těchto zrnin.  Dále chovatelé podávají  nezbytné ovoce a zeleninu, semena trav, která papoušci velmi rádi zkrmují, vaječné suché směsi a míchanice, naklíčené zrní a různé jiné složky stravy, které jindy velmi nevýrazný a jednostranný jídelníček těchto ptáků zpestří.

Závěr

V závěru bych se rád zmínil papouškovi kouřovém, jako o jednom z nejstarších obyvatelů našich voliér. Jednom z nejstarších proto, že první zmínky o chovu těchto papoušků u nás pochází už z dob před druhou světovou válkou. V Evropě, jmenovitě pak v Anglii a Francii znali tyto papoušky už někdy mezi lety 1864 – 1867. Jsou tedy chováni v našich voliérách poměrně dlouhou dobu. Je zarážející, že poslední dobou už nejsou na burzách exotického ptactva, na výstavách a dalších akcích tak zastoupeni, jako tomu bylo v dobách minulých.  Nezbývá proto doufat, že i  tento krátký příspěvek o chovu tohoto elegantního papouška přispěje u některých chovatelů k tomu, že se k jejich chovu vrátí, nebo nově pustí.  Absence těchto papoušků v našich chovech by totiž byla velikou ztrátou.

text -  Lukáš Procházka
fotografie – Vladimír Kníže, Jaroslav Soukup
literatura: článek v časopise Fauna – Tomáš Gřes, Australští papoušci – Milan Vašíček

zpět na seznam papoušků

nahoru