Úvod

Papoušek senegalský patří do skupiny afrických papoušků, pro které se používá označení – dlouhokřídlí (z německého Langflugelpapageien), toho označení věrně vystihuje jeden společný znak tohoto rodu – dlouhá a špičatá křídla, která dosahují až ke konci krátkého hranatého ocasu. Do tohoto afrického rodu patří devět druhů, z nich nejznámější je právě pap. senegalský. Z dalších ještě chovaných druhů jsou to například: papoušek konžský (poicephalus gulielmi), papoušek žlutotememný (poicephalus meyeri) a papoušek ruppelův (poicephalus ruppeli). Senegalec, jak se běžně papoušku senegalskému přezdívá je ale bezkonkurenčně nejdostupnější a nejvíce chovaným zástupcem tohoto rodu.
I když se řadí do skupiny středních papoušků, je senegalec je dlouhý jen asi 25 centimetrů, hlavně díky svému krátkému ocasu (je tudíž stejně dlouhý jako například korela, která však má ocas naopak dlouhý). Díky těmto rozměrům je i vhodný do klecí středních velikostí. Jinak je to ale senegalec celkem mohutný, a zejména pohled na jeho zobák dává tušit že v něm má značnou sílu. Dokonale také umí používat své nohy k uchopování různých předmětů, což je opět doménou spíše velkých druhů jako jsou amazoňani, žakové a arové. Je to prostě rozměrově malý papoušek s vlastnostmi velkého. Rozlišení pohlaví u senegalců   je na první pohled nemožné, a z jistotou ho lze určit pouze DNA testem. Co se týče hlasových projevů je senegalec celkem tichý, i když umí tak jako všichni papoušci pořádně zakřičet. S schopností napodobovat lidskou řeč na tom není tak dobře jako jeho africký soused papoušek šedý- žako, ale vše vynahrazuje tím jak rychle a dokonale se naučí zvuky ze svého okolí. Jinak je to ale pták velice inteligentní který dokáže být skvělým společníkem. Tento druh je běžně dostupný, a můžeme si vybrat z nabídky ručně dokrmených mláďat, která se snadno ochočí a přilnou ke svému chovateli.

Pokud se rozhodnete si, tak jako já  senegalce pořídit jako domácího mazlíčka, stačí pro jeho chov v bytě klec o rozměrech asi 70*40*40 samozřejmě za předpokladu že se bude mít možnost pravidelně prolétnout po bytě. Co se týká typu klece, je velice vhodná klec pro větší papoušky se silnějším průměrem mříží, které mohou mít mezi sebou i větší mezery, a hlavně by měly mít buď nerez “stříbrnou“ nebo „zlatou“ úpravu, rozhodně se vyhneme klecím které mají na mřížích barevný povlak (např. bílý, hnědý..). Z vlastní zkušenosti mohu říct, že papoušek tuto barvu během krátké doby oloupe, i když mu to zdravotně nijak neublíží, tak takováto klec vypadá opravdu příšerně. Do klece dáme bidla z ovocných stromků o průměru asi 2 centimetry, které pravidelně měníme za nové, jelikož je za čas papoušek oloupe a zničí. Krmítka doporučuji raději keramická, protože z běžných plastových udělá senegalec během krátké doby hromadu plastových kousků. Krmítko na vodu radím z vlastní zkušenosti zvolit větších rozměrů, jelikož se v něm senegalec často koupe, taky je dobré ho na mříže nějak pojistit proti uvolnění, protože oblíbená zábava senegalců je že ho v zobáku nazdvihnou, jednu stranu odháknou, a pustí, přitom  poťouchle sledují jak voda vytéká na dno klece. Na dno klece používáme běžné noviny, které senegalec ve chvílích nudy mění na papírovou drť a tak se zabaví (pokud mu tuto zábavu chceme odepřít použijeme drátěný rošt na dno klece-já to ale nedoporučuji) . Dále je vhodné ve horní části klece umístit ještě jedno malé krmítko (například nerezové kulaté) a to takzvané mlsové krmítko – do kterého mu podáváme různé dobroty, a které senegalec také využívá k odkládání pochutin které si nechává takzvaně „na potom“. V kleci by měl být samozřejmě i minerální blok (můžeme nabídnou i sépiovou kost, ale tu nám brzo  vzhledem k její křehkosti změní senegalec na bílý prášek.
Pokud chceme nabídnout našemu papouškovi nějakou hračku, musíme mít brát na vědomí fakt, že hraní si v podání senegalce znamená většinou demolování předložené věci. Z tohoto důvodu je zbytečné kupovat nějaké speciální hračky pro papoušky, ale stačí například na provázek navléknout několik špalíčků dřeva a zavěsit do klece tak aby na to papoušek přímo nemohl, ale musel se snažit. Papoušek bude postupně měnit tyto špalíky na drobné třísky a zabaví se. Dalším mým oblíbenou a ověřenou hračkou je středová kartónová trubice z toaletního papíru, kterou stačí podat papouškovi a ten má o zábavu postaráno.
Senegalci jsou neuvěřitelně šikovní v práci se svým zobákem, a tohoto důvodu je třeba zajisti dvířka klece tak aby je pták nemohl sám otevřít. Z vlastní zkušenosti vím, že nestačí použít pouze nějaké sponky, dráty nebo šrouby a petlice. Tento pták je tak vychytralý že všechny tyto věci časem překoná a poté už pro něho není problém otevřít dvířka a hurá do světa. Asi jediné co mu v tom zabrání je použití visacího zámku na dvířka klece. 
Tímto by jsme měli za sebou výběr vhodného domova – klece pro senegalce.
Když necháváme papouška volně prolétnout po bytě je nutné, ho mít stále pod dozorem, jinak mu i našemu okolí hrozí plno nebezpečí. V prvé řadě je to možnost ulétnutí z bytu, dále je to nebezpečí toho že nám papoušek svým silným zobákem zdemoluje dřevěný nábytek, a nebo může přeštípnout elektrický kabel, a zabít se tak. Je prostě nutné na něho dávat pozor stejně jako na všechny volně pouštěné papoušky, navíc s ohledem na jeho silný zobák a zvědavou povahu. V mém případě se už několikrát stalo že po puštění ven si klidně otevřel dvířka klece u korely, která je sním ve stejné místnosti a šel se (k velké nelibosti korely) podívat do její klece jestli tam nemá něco dobrého k snědku. Jinak senegalec dobře a rád létá a bytě a s oblibou přistává na vyvýšených místech odkud pozoruje se zájmem své okolí.
Co se týče krmení, stačí tomuto papouškovi jako hlavní potrava směs zrnin pro velké nebo střední papoušky která obsahuje hlavně různé druhy slunečnic, různá semena a oříšky. Jako doplněk můžeme do krmítka se zním přidat dva nebo tři arašídové ořechy ve slupce (tyto ořechy mají senegalci moc rádi a přímo se vyžívají při jejich loupání, v žádném případě však nepodáváme ořechy pražené!). Jako pochutiny podáváme například piškoty, různé ovoce (jablko, banán, mandarinky), klasy senegalského prosa, občas můžeme nabídnout kousek tvrdého sýra nebo třeba vařený kousíček kuřecího masa. Senegalec nám sám dá najevo co mu chutná, a s čím mrskne vztekle o zem.

Závěrem bych tohoto papouška doporučil všem kteří chtějí inteligentního a veselého kamaráda který jim bude dělat společnost dlouhou dobu (délka života je přes 30 let). Není to papoušek pro úplné začátečníky, těm bych doporučil například korelu nebo andulku. Do bytu je ale rozhodně vhodnější než například amazoňan, ara nebo kakadu (nehledě na velký rozdíl v pořizovací ceně).
Na závěr se omlouvám že jste se v tomto článku nedozvěděli nic například o chovu, hnízdění a odchovu těchto papoušků, ale to nechám na někom kdo tyto papoušky sám chová, já jsem proto tento článek pojednal o chovu senegalce jako mazlíčka kterého sám takto chovám. Tak nakonec vám přeji, pokud si senegalce pořídíte, ať vám dělá také takovou radost jako mě náš senegalec Ruda.